Hanácký půlmaratón
Běh 21,1km
Závod jsem chtěla běžet z jednoho prostého důvodu, abych věděla jak se postavit k PIMu. Po Bratislavě jsem totiž nějak nenašla šťávu k dalšímu běhání a již třetí pátek bojuji s tím, co dál (modří vyhořelí vědí). A tak s kamarádkou a klubovou kolegyní Jitkou Stehlíkovou vyrážíme směr Olomouc. Stadion, kde bylo zázemí a zároveň start i cíl závodu jsem si dobře pamatovala. Vždyť jsem tu běžela v rámci 1.ligy mojí první dráhovou pětku (taky dávno). Podmínky byly suprové, po dešti, super teplota a žádný vichr z hor. Horší to bylo s mojí motivací. Chvílemi jsem se dokonce přistihla i při myšlence, že bych dnes raději i dala kolo, což je co říci (žlutí triatlonoví vědí). Každopádně na start se postavilo opravdu hafo známých, a tak sem se alespoň mohla těšit, že po závodě se všemi pokecám. První kiláky byly v mém 1/2maratonském tempu, ale na 5.kilometru jsem věděla, že to neudržím a že to dneska vončo teda určitě nebude. Cítila jsem to po všech směrech, špatně se dýchalo (ať žije alergie), nohy těžké (anarchie v mém tréninkovém plánu) a mé, vždy pozitivně závodní naladění říkalo něco o výletě na Kopeček. Ani radost z mizejících okruhů nepřicházela. Po 15km jsem se začala cítit krapet lépe, i když Garmin ukazoval čísla, které jsem ani vidět nechtěla, a tak jsem začala hodnotit jinak. Všimla jsem si neustále mě dotahující Šárky Macháčkové a já si řekla, že stříbrná není taky špatná a nechala pořadí (čas mi tentokrát uplaval hodně brzy) plavat. Její nástup, ale nepřicházel (na závodech se neotáčím), a tak jsem poslední kilák zařadila na své standardní tempo a do cíle doběhla 150m před ní v čase 1:27:17. Takže přes veškerou mizerií jsem se mohla těšit z vybojovaného prvenství, ovšem radost byla ještě větší, když jsem se při vyhlašování dozvěděla, že tento závod je Mistrovstvím Moravy a Slezska v půlmaratonu (pozorná čitatelka propozic). Ha, takže jsem nakonec mistryně :-). Radost mi udělala i dneska famózně běžící Jitka, která dokonce doběhla ve svém osobním rekordu. Ten SMsystém má asi opravdu něco do sebe. Přísahám, že už se nebudu flákat a lana opět opráším ;-). Třeba v nich a dalších spoustě jiných věcí objevím ztracenou motivaci, než se dám na paličkování a šachy.
Jana
