OSECKÝ PŮLMARATON 2015
Silniční běh -21,1km
Doma jsem často mluvila o tom, že si musím také jednou odběhnout i delší distanci, než 10km a že by bylo super si jednou dát i půlmaraton.
Nedávno za mnou přišel manžel, že tedy poběžím s ním ten půlmaraton v Oseku. Já na to, že nemáme hlídání atd…(prostě výmluvy)…manžel nelenil a sehnal chůvu. Prý mi tedy v účasti již nic nebrání.
Uff…tak tedy ano, poběžím – musím běžet. Poslední dobou jsem docela trénovala – v rámci možností jak to jen s kočárkem a dítětem jde.
Nastal den D. Zjišťuji, že je pěkně hnusné počasí – no jak jinak…je pěkná zima (cca 4 stupně) a poprchá. „Jupí – to se mi určitě poběží jedna báseň“ (říkám si).
No nic. Jde se na to. Do Oseka se nás vypravilo závodit celkem dost – já s Milošem, Jana s Alešem, Milan, David a naše fanynka Rada J
Před startem jsme hodně špekulovali nad tím, kolik si vzít vrstev, popř. kolik si vzít s sebou energetických tyčinek atd…no nakonec jsem běžela bez bundy a s jednou tyčinkou a byla jsem ráda.
Na start se nás postavilo něco kolem devadesáti. Trať je zde rovinatá, většina povrchu asfalt, dva okruhy s tím, že občerstvovačka je vždy na konci kola…
První polovinu závodu jsem běžela s Milanem a dvouma dalšíma borcema z jiných týmů. Povídali jsme si, dělali srandičky, takže závod pěkně ubíhal a jenom naskakovaly kilometry…Trochu poprchalo, za chvilku jsem cítila, že už mám mokré špičky v teniskách…Pak naštěstí přestalo, ani si už neuvědomuju kdy…déšť to nebyl nijak nepříjemný.
V půlce závodu jsme se občerstvili, nabrali Davida (který nám zdrhl a jako kámoš na nás zde čekal) a běželi ve trojku vstříc druhému okruhu. Nejhorší pro mě byla vůbec ta myšlenka na to, že po doběhnutí prvního kola mě bude čekat to samé ještě jednou. Tím, že nás běželo víc, jsem nějak neměla prostor nad tím dumat a tak se mi vlastně běželo úplně skvěle až někam na 18 km, kde už se od nás odpojil Milan a běželi jsme s Davidem směr cíl. Už jsem na sobě začala pociťovat únavu, ale pořád si říkám, „to dáš“ – „musíš“!!!
Snažili jsme se nezpomalovat a udržet tempo až do cíle. Kousek před cílem jsem už fakt přestávala moct, tak jsem si kousla do té tyčinky – no nešlo mi to vůbec rozkousat, natoš spolknout, ale ty dvě sousta, co jsem do sebe nakonec dostala mě popohnaly a podařilo se mi ještě z posledních sil „zasprintovat“ do cíle, aby už to celé bylo za mnou.
S časem jsem byla velice spokojená, protože můj odhad byl takový, že to dám do 2hodin. Nakonec jsem to zvládla za 1:52:40, ale to jen díky tomu, že jsem běžela v hloučku lidí. Vždycky, když se mi chtělo polevit, držela jsem tempo s ostatními a to mi hodně pomohlo.
V cíli už čekali ostatní členové naší výpravy – Jana (která byla první ze všech žen, Aleš – 4. v kategorii a Miloš také s výborným časem.
Za chvíli po nás doběhl i Milan. V cíli jsme se všichni poplácali, občerstvili, Jana pobrala cenu, někteří i tombolu a jeli jsme domů.
Co dodat? Že to jde. Je to fakt jen v té hlavě, protože tělo zvládne leccos a mě se tímto otevřely nové obzory. Jsem natěšená na příští závody.
Ivona
Aleš - 1:20:54
Ivona - 1:52:32
Jana - 1:26:11 (první žena celkově!!)
Miloš - 1:31:17
David - 1:52:34
Milan - 1:55:40
